2011

ALICE NIKITINOVÁ a JAN TURNER: BANÁN NASKLE (11. 12. 2010 – 14. 1. 2011)

Kurátor Jiří Ptáček

Výstava Alice Nikitinové v Blansku se shodou okolností téměř kryje s její finálovou účastí v Ceně Jindřicha Chalupeckého. Tato skutečnost je nejen oceněním jejího talentu, ale také signálem, že i v českém malířství se cosi děje.

Náměty Nikitinové obrazů jsou všední předměty: dopravní značky, papírové krabice, oranžové pracovní vesty, gumáky nebo plastové barely, apod. Nikitinová ovšem v těchto námětech objevuje prostor pro jasný malířský přednes, lapidárně vystavěěnou monumentalitu i pro nadhled, se kterým gumáky parafrázuje dnes již historické hnutí hard edge a pracovními vestami ruskou avantgardu.

Hostem výstavy se stal o generaci starší umělec Jan Turner. Turner se věnuje malbě, objektu a instalaci. Také on často vyhledává všední předměty, aby jejich kombinacemi osahával jejich významový potenciál. Také on k umění přistupuje s odzbrojujícím nadhledem. Na výstavě v Blansku jeho objekty podtrhují pro oba autory společné vyprošťování všedních předmětů z jejich funkcionality a přenesení ze sféry neviditelného do sféry toporně, nepřehlédnutelně přítomného. (Jiří Ptáček)

MICHAL ŠKODA (22. 1. – 16. 2. 2011)

Jihočeský sochař, malíř, fotograf a kurátor Michal Škoda patří k nejpozoruhodnějším a nejosobitějším umělcům střední generace. Škodovým tématem je prostor a vztahy v něm. Jeho objekty, stojící na pomezí architektury a sochařství vybočují ze známých klasifikačních škatulek.
Michal Škoda získal v roce 1997 1. cenu mezinárodní poroty v Pasově v soutěži Junge Kunst, v  letech 1993 – 1996 se zúčastnil sympozií v Německu, USA a Japonsku.

Pracuje se základními geometrickými formami, jejich průniky a obměnami, nabízejícími skoro nekonečnou řadu variant… Škoda nazývá své artefakty objekty a vědomě je ponechává bez názvu. Ať již hledá pro své vyjádření jakoukoliv formu, ač jeho dílo mezitím prochází různými  proměnami, jeho přístupu zůstává vždy cosi bytostně vlastního: architektonické východisko a zaujatost prostorem: samotný prostor se mu stává tématem. http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=6&id=1347

MILENA DOPITOVÁ (26. 2. – 23. 3. 2011)

www.milenadopitova.cz

Od počátku 90. let vytváří instalace, v nichž zpracovává témata týkající se sociální, tělesné a genderové identity. Ve své práci intuitivně aplikuje metody sociologického výzkumu, v konkrétních projektech se zaměřila např. na fenomény dospívání, stárnutí, smrti, násilí. Její díla lze interpretovat jako výzkumy v oblasti jazyka umění – v jeho funkci definování vztahu jedince a společenských a biologických struktur, do nichž je vsazen. Milena Dopitová je konceptuální umělkyně, která mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – členka se podílela na aktivitách skupiny Pondělí, založené v roce 1989.

http://vvp.avu.cz/idatum/search/autori-21

ALENA FOUSTKOVÁ (2. 4. – 27. 4. 2011)

www.alenafoustkova.wordpress.com

Alena Foustková je nové jméno na naší aktuální výtvarné scéně – ovšem vystupuje teď již se zralým, vyhraněným názorem, tedy jako zralá umělkyně. Mezitím měla příležitost poznat Kanadu a kulturu jejich prvních obyvatel, Inuitů, ale také sama poznala, jak fungují masová informační média v soudobém světě, u nás dnes stejně jako třeba právě v Kanadě. A určitý postoj, který dnes zaujímá jako umělkyně, reprezentuje velice originální, autentická řešení, která jsou samozřejmě velice mnohoznačná … Na první pohled se svými kolážemi, objekty a instalacemi hlásí k estetice šedesátých a sedmdesátých let, která u nás většinou figurovala pod egidou „nová citlivost“… Její citlivost je ovšem podstatně odlišná – je determinována nejen časovým posunem od té doby, ale především poznáním, aktuální konceptuální, ale v podstatě především společenskou zkušeností – a ta jí brání, aby určité materiály a jejich artikulaci vnímala pouze jako novou estetickou informaci, nové inovované estetické poselství, jak to ještě bylo možné v těch „krásných šedesátých“. (Jiří Valoch)

VLADIMÍR HOUDEK (7. 5. – 1. 6. 2011)

Laureát Ceny kritiky za rok 2010

Vladimír Houdek je pro „sdružení umělců a přátel z akademického okolí“ menším zjevením. Náhle se objevil, stejně rychle jako se během poměrně krátké doby našel. Navážno začal pracovat na svých denních úkolech malíře teprve před necelými třemi roky. Malbu si od počátku nedokáže představit jinak než jako intenzivní proces a nekompromisní expresi, která vyžaduje osobní emocionální investici. Všechny ostatní cesty, které by ho vedly jinam, pryč od romantických ideálů bytostného malíře, zatím zavrhnul…

Charakteristická jsou pro Houdka patetická skoro až „operní“ témata, kolem nichž neustále z různých stran krouží. Důležitý, jakoby nevyhnutelný a obsesivní motiv je na jeho obrazech les, lovecký revír nebo beztvará neproniknutelná houština – entita se zvláštní funkcí. Místo, kterému se lidé instinktivně vyhýbají…Vytváří magické scenérie, které leží na hranici mezi známým a neznámým. (Michal Pěchouček)

PAVLA KAČÍRKOVÁ (11. 6. – 13. 7. 2011)

www.kacirkova.cz

Tvorba Pavly Kačírkové je velice rozmanitá a vystihují ji pojmy odvaha, velkorysost, cit, minimální nebo naopak maximální forma, koncept a hravost. Jednou oblastí její tvorby je práce s klasickými těžkými fyzickými materiály – kámen, sklo, beton, litina, kov… kterými realizuje svá sochařská díla. Zvlášť projekt Křížové cesty a dosud nedokončený projekt Kaplí v okolí Šarova vystihují tuto oblast. Sochy mají jednoduchou jasnou formu, která silně působí v kontextu krajiny. Jednotlivé betonové kříže – svojí jednoduchou a zároveň brutální formou vystihují tíhu kříže, zároveň však i rámují průhled do krajiny a dávají možnost křížem projít. Jiná poloha sochařských prací je rafinovaně hravá, kdy při litinových ovcí kreslí měkké linie oveček kovem, který ponechá v hrubé formě vzniklé litím. U soch je pro Pavlu vždy důležitý kontext, krajinný, či městský, do kterého díla instaluje. Instalace a zvláště video-instalace jsou další oblastí Pavliny tvorby, kdy využívá digitálních médií pro projekce videí, animací, zvukových a hudebních klipů, má též mnoho realizací na poli grafického designu. Zvláštní kapitolu tvoří díla konceptuální, například když digitálně přeformátovala obrazy světového malířství do jednotného formátu A4, nebo když poloprůsvitné obrazy vrství přes sebe, každou vrstvu lehce posune – obraz je před námi stokrát, ale forma je rozmazaná, nečitelná. Princip vrstvení použila i v experimentech se zvukem.

Výstava Pavly Kačírkové by byla obohacena video-projekcí k živé hudbě Martina E. Kyšperského. Dále by v rámci programu galerie byla uspořádaná pouť ke kaplím a křížové cestě do Šarov, čímž bychom se spolupodíleli na oživování krajinně-uměleckého projektu. (Olga Hořavová)

DENISA KRAUSOVÁ (3. 9. – 5. 10. 2011)

kurátorka Petra Herotová

www.denisakrausova.net

Denisa Krausová balancuje mezi současnými malířskými tendencemi s lehkostí malířky, která staví na základech propracované kompozice, nazvětšovaných artefaktů, propletených  s reálnou krajinou, která dává obrazu řád (usadí nás v realitě, místě a času konání dané události)…

Nejaktuálnějšim tématem Denisy Krausové se stává samotné hledání formální stylu malby při zobrazení krajiny, snaha zachytit bujení přírody, růst rostlin, hemžení, život, přičemž si  zachovává subjektivní ráz surreálného světa. (Lucie Berková)

V posledních pěti letech se v malbě věnuji především krajině. Krajina mého okolí je často manipulovaná do bizarní či snové roviny, stává se tak platformou pro osobní příběh. Příběhy, jež jsou v obrazech naznačeny jsou založeny na surreálnem uchopení skutečnosti, kde se podstatou stává vytváření vlastních světů, příběhů, kontextů, v nichž se nejednou sama objevuji jako hlavní aktérka. Důležitým aspektem mé tvorby posledních let je precizní práce s detaily, kresba jako nosný prvek obrazu. (Denisa Krausová)

Výstavu Denisy Krausové zamýšlí Petra Herotová jako projekt Galerie města Blanska, což napomůže i propagaci galerie samotné. K této výstavě je také naplánován workshop za přítomnosti kurátorky nebo autorky.

JAN MERTA (15. 10. – 16. 11. 2011)

Dílo Jana Merty je v prostoru českého současného umění významně přítomné už od druhé poloviny 80. let především v souvislosti s nástupem generace Tvrdohlavých a odborné publikum jej průběžně sleduje se zájmem a respektem… Logikou svého díla patří k těm umělcům, kteří významně přispěli ke změně v chápání umělecké tvorby v našem kontextu…

Tiché a soustředěné kvality Mertovy tvorby jako by zároveň vytvářely určitou bariéru, která brání v hlasitém uznání její výjimečnosti a souměřitelnosti s vrcholnými projevy českého umění dvacátého století. Není totiž ani proklamativní, ani ji nelze jednoznačně zařadit do existenciálního a imaginativního proudu českého malířství, nemá vysloveně expresivní ráz, jenž bývá ztotožňován s esencí moderní malby. Nenaplňuje představu outsiderství, z níž se v posledních letech stalo klišé, ani provokativně neironizuje či nezpochybňuje instituci malířství. Toto dílo stojí na vlastních základech, aniž by se uzavíralo před aktuálními trendy, jichž si všímá tehdy, kdy to má pro autora smysl… Každý jeho obraz je budován zcela samostatně a jeho námět, kompozice, význam i provedení jsou zacíleny k předání zvláštní zprávy, k vybudování svébytného univerza. kráceno (Marek Pokorný)

JOZEF JANKOVIČ (26. 11. 2011- ?.?. 2012)

Vedúca osobnosť moderného slovenského sochárstva, jeho program vyrástol z originálnej syntézy podnetov pop-artu, novej figurácie a nového realizmu a od šesťdesiatych rokov rezonuje v širokom medzinárodnom kontexte. Jeho celoživotné dielo je monumentálnym podobenstvom o človeku, o drámach jeho individuálneho a spoločenského údelu, o odcudzení sebe samému i totalitnej moci v jej najrozmanitejších podobách.

Od roku 1990 pôsobí ako profesor na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, bol prvým rektorom po zmenách roku 1989.

http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=58723

Centrom jeho sochárskej, ale aj grafickej tvorby, blízkej novej figurácii, novému realizmu a pop artu, je človek a ľudská figúra. Nová figurácia vznikla koncom 50. rokov 20. storočia v USA. Charakterizuje ju subjektívny spôsob videnia, ukazuje človeka akoby zvnútra, cez jeho prežívanie a existenciálne pocity, nie cez vonkajšiu podobu. Často využíva nadsádzku, zväčšený telesný detail alebo fragment, grotesku, iróniu či sarkazmus.

http://www.umeniezblizka.gmb.sk/sk/gallery/original/15/about