Výstavní program v roce 2014

11. 1. – 7. 2.      JIŘÍ POLÁŠEK

9. 2. – 12. 2.       Výstava mezi výstavami – Děti od 2 – 6 let tvoří pod vedením malíře Libora Bartoše. Jejich díla budete moci vidět během výstavy. 12. 2. bude pořádán program pro pedagogy MŠ + ukázková hodina.

15. 2. – 14. 3.     MICHAL CZINEGE

22. 3. – 18. 4.     JANA ŽELIBSKÁ: Kus země

26. 4. – 28. 5.     JIŘÍ NAČERADSKÝ

7. 6. – 11. 7.       ČESTMÍR SUŠKA
21. 7. – 27. 7.      Letní výtvarná dílna

6. 9. – 8. 10.       Kurátorský projekt Radka Čáka a Martina Fišra

18. 10. – 19. 11. LUCIE VÍTKOVÁ A PAVEL KORBIČKA: Akustické obrazy
11. 11. – 13. 11.  Svatomartinská tvořivá dílna
29. 11. – ?. ?. 2014   IGOR KORPACZEWSKI

Výstavy 2011

ALICE NIKITINOVÁ a JAN TURNER: BANÁN NASKLE (11. 12. 2010 – 14. 1. 2011)

Kurátor Jiří Ptáček

Výstava Alice Nikitinové v Blansku se shodou okolností téměř kryje s její finálovou účastí v Ceně Jindřicha Chalupeckého. Tato skutečnost je nejen oceněním jejího talentu, ale také signálem, že i v českém malířství se cosi děje.

Náměty Nikitinové obrazů jsou všední předměty: dopravní značky, papírové krabice, oranžové pracovní vesty, gumáky nebo plastové barely, apod. Nikitinová ovšem v těchto námětech objevuje prostor pro jasný malířský přednes, lapidárně vystavěěnou monumentalitu i pro nadhled, se kterým gumáky parafrázuje dnes již historické hnutí hard edge a pracovními vestami ruskou avantgardu.

Hostem výstavy se stal o generaci starší umělec Jan Turner. Turner se věnuje malbě, objektu a instalaci. Také on často vyhledává všední předměty, aby jejich kombinacemi osahával jejich významový potenciál. Také on k umění přistupuje s odzbrojujícím nadhledem. Na výstavě v Blansku jeho objekty podtrhují pro oba autory společné vyprošťování všedních předmětů z jejich funkcionality a přenesení ze sféry neviditelného do sféry toporně, nepřehlédnutelně přítomného. (Jiří Ptáček)

 

MICHAL ŠKODA (22. 1. – 16. 2. 2011)

Jihočeský sochař, malíř, fotograf a kurátor Michal Škoda patří k nejpozoruhodnějším a nejosobitějším umělcům střední generace. Škodovým tématem je prostor a vztahy v něm. Jeho objekty, stojící na pomezí architektury a sochařství vybočují ze známých klasifikačních škatulek.
Michal Škoda získal v roce 1997 1. cenu mezinárodní poroty v Pasově v soutěži Junge Kunst, v  letech 1993 – 1996 se zúčastnil sympozií v Německu, USA a Japonsku.

Pracuje se základními geometrickými formami, jejich průniky a obměnami, nabízejícími skoro nekonečnou řadu variant… Škoda nazývá své artefakty objekty a vědomě je ponechává bez názvu. Ať již hledá pro své vyjádření jakoukoliv formu, ač jeho dílo mezitím prochází různými  proměnami, jeho přístupu zůstává vždy cosi bytostně vlastního: architektonické východisko a zaujatost prostorem: samotný prostor se mu stává tématem. http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=6&id=1347

 

MILENA DOPITOVÁ (26. 2. – 23. 3. 2011)

www.milenadopitova.cz

Od počátku 90. let vytváří instalace, v nichž zpracovává témata týkající se sociální, tělesné a genderové identity. Ve své práci intuitivně aplikuje metody sociologického výzkumu, v konkrétních projektech se zaměřila např. na fenomény dospívání, stárnutí, smrti, násilí. Její díla lze interpretovat jako výzkumy v oblasti jazyka umění – v jeho funkci definování vztahu jedince a společenských a biologických struktur, do nichž je vsazen. Milena Dopitová je konceptuální umělkyně, která mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – členka se podílela na aktivitách skupiny Pondělí, založené v roce 1989.

http://vvp.avu.cz/idatum/search/autori-21

 

ALENA FOUSTKOVÁ (2. 4. – 27. 4. 2011)

www.alenafoustkova.wordpress.com

Alena Foustková je nové jméno na naší aktuální výtvarné scéně – ovšem vystupuje teď již se zralým, vyhraněným názorem, tedy jako zralá umělkyně. Mezitím měla příležitost poznat Kanadu a kulturu jejich prvních obyvatel, Inuitů, ale také sama poznala, jak fungují masová informační média v soudobém světě, u nás dnes stejně jako třeba právě v Kanadě. A určitý postoj, který dnes zaujímá jako umělkyně, reprezentuje velice originální, autentická řešení, která jsou samozřejmě velice mnohoznačná … Na první pohled se svými kolážemi, objekty a instalacemi hlásí k estetice šedesátých a sedmdesátých let, která u nás většinou figurovala pod egidou „nová citlivost“… Její citlivost je ovšem podstatně odlišná – je determinována nejen časovým posunem od té doby, ale především poznáním, aktuální konceptuální, ale v podstatě především společenskou zkušeností – a ta jí brání, aby určité materiály a jejich artikulaci vnímala pouze jako novou estetickou informaci, nové inovované estetické poselství, jak to ještě bylo možné v těch „krásných šedesátých“. (Jiří Valoch)

VLADIMÍR HOUDEK (7. 5. – 1. 6. 2011)

Laureát Ceny kritiky za rok 2010

Vladimír Houdek je pro „sdružení umělců a přátel z akademického okolí“ menším zjevením. Náhle se objevil, stejně rychle jako se během poměrně krátké doby našel. Navážno začal pracovat na svých denních úkolech malíře teprve před necelými třemi roky. Malbu si od počátku nedokáže představit jinak než jako intenzivní proces a nekompromisní expresi, která vyžaduje osobní emocionální investici. Všechny ostatní cesty, které by ho vedly jinam, pryč od romantických ideálů bytostného malíře, zatím zavrhnul…

Charakteristická jsou pro Houdka patetická skoro až „operní“ témata, kolem nichž neustále z různých stran krouží. Důležitý, jakoby nevyhnutelný a obsesivní motiv je na jeho obrazech les, lovecký revír nebo beztvará neproniknutelná houština – entita se zvláštní funkcí. Místo, kterému se lidé instinktivně vyhýbají…Vytváří magické scenérie, které leží na hranici mezi známým a neznámým. (Michal Pěchouček)

 

PAVLA KAČÍRKOVÁ (11. 6. – 13. 7. 2011)

www.kacirkova.cz

Tvorba Pavly Kačírkové je velice rozmanitá a vystihují ji pojmy odvaha, velkorysost, cit, minimální nebo naopak maximální forma, koncept a hravost. Jednou oblastí její tvorby je práce s klasickými těžkými fyzickými materiály – kámen, sklo, beton, litina, kov… kterými realizuje svá sochařská díla. Zvlášť projekt Křížové cesty a dosud nedokončený projekt Kaplí v okolí Šarova vystihují tuto oblast. Sochy mají jednoduchou jasnou formu, která silně působí v kontextu krajiny. Jednotlivé betonové kříže – svojí jednoduchou a zároveň brutální formou vystihují tíhu kříže, zároveň však i rámují průhled do krajiny a dávají možnost křížem projít. Jiná poloha sochařských prací je rafinovaně hravá, kdy při litinových ovcí kreslí měkké linie oveček kovem, který ponechá v hrubé formě vzniklé litím. U soch je pro Pavlu vždy důležitý kontext, krajinný, či městský, do kterého díla instaluje. Instalace a zvláště video-instalace jsou další oblastí Pavliny tvorby, kdy využívá digitálních médií pro projekce videí, animací, zvukových a hudebních klipů, má též mnoho realizací na poli grafického designu. Zvláštní kapitolu tvoří díla konceptuální, například když digitálně přeformátovala obrazy světového malířství do jednotného formátu A4, nebo když poloprůsvitné obrazy vrství přes sebe, každou vrstvu lehce posune – obraz je před námi stokrát, ale forma je rozmazaná, nečitelná. Princip vrstvení použila i v experimentech se zvukem.

Výstava Pavly Kačírkové by byla obohacena video-projekcí k živé hudbě Martina E. Kyšperského. Dále by v rámci programu galerie byla uspořádaná pouť ke kaplím a křížové cestě do Šarov, čímž bychom se spolupodíleli na oživování krajinně-uměleckého projektu. (Olga Hořavová)

 

DENISA KRAUSOVÁ (3. 9. – 5. 10. 2011)

kurátorka Petra Herotová

www.denisakrausova.net

Výstava Denisy Krausové v Galerii města Blanska představuje díla nová doplněná o některá starší tak, aby byly zastoupeny všechny malířské polohy, kterými od roku 2004 malířka prošla. Záměrem je poskytnout náhled do jedné osobní umělecké historie a ukázat, jakým způsobem si tato historie pohrává s celými dějinami umění. Štětec je v interpretaci Krausové nejenom nástroj k malování, ale i symbolický objekt s více konotacemi. Umělkyně jej považuje za symbol malířství, ale popovým způsobem jeho zobrazení tak upírá dějinám tohoto média veškerou vážnost, resp. si je svým způsobem přivlastňuje. Stejným způsobem k těmto dějinám přidává i ostatní motivy z nízké a lidové kultury…(Petra Herotová)

Více viz. Text k výstavě

 

JAN MERTA (15. 10. – 16. 11. 2011)

Dílo Jana Merty je v prostoru českého současného umění významně přítomné už od druhé poloviny 80. let především v souvislosti s nástupem generace Tvrdohlavých a odborné publikum jej průběžně sleduje se zájmem a respektem… Logikou svého díla patří k těm umělcům, kteří významně přispěli ke změně v chápání umělecké tvorby v našem kontextu…

Tiché a soustředěné kvality Mertovy tvorby jako by zároveň vytvářely určitou bariéru, která brání v hlasitém uznání její výjimečnosti a souměřitelnosti s vrcholnými projevy českého umění dvacátého století. Není totiž ani proklamativní, ani ji nelze jednoznačně zařadit do existenciálního a imaginativního proudu českého malířství, nemá vysloveně expresivní ráz, jenž bývá ztotožňován s esencí moderní malby. Nenaplňuje představu outsiderství, z níž se v posledních letech stalo klišé, ani provokativně neironizuje či nezpochybňuje instituci malířství. Toto dílo stojí na vlastních základech, aniž by se uzavíralo před aktuálními trendy, jichž si všímá tehdy, kdy to má pro autora smysl… Každý jeho obraz je budován zcela samostatně a jeho námět, kompozice, význam i provedení jsou zacíleny k předání zvláštní zprávy, k vybudování svébytného univerza. kráceno (Marek Pokorný)

JOZEF JANKOVIČ (26. 11. 2011- ?.?. 2012)

Vedúca osobnosť moderného slovenského sochárstva, jeho program vyrástol z originálnej syntézy podnetov pop-artu, novej figurácie a nového realizmu a od šesťdesiatych rokov rezonuje v širokom medzinárodnom kontexte. Jeho celoživotné dielo je monumentálnym podobenstvom o človeku, o drámach jeho individuálneho a spoločenského údelu, o odcudzení sebe samému i totalitnej moci v jej najrozmanitejších podobách.

Od roku 1990 pôsobí ako profesor na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, bol prvým rektorom po zmenách roku 1989.

http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=58723

Centrom jeho sochárskej, ale aj grafickej tvorby, blízkej novej figurácii, novému realizmu a pop artu, je človek a ľudská figúra. Nová figurácia vznikla koncom 50. rokov 20. storočia v USA. Charakterizuje ju subjektívny spôsob videnia, ukazuje človeka akoby zvnútra, cez jeho prežívanie a existenciálne pocity, nie cez vonkajšiu podobu. Často využíva nadsádzku, zväčšený telesný detail alebo fragment, grotesku, iróniu či sarkazmus.

 

http://www.umeniezblizka.gmb.sk/sk/gallery/original/15/about


Výstavy 2010

2010

Tuhnoucí forma s měkkými okraji – nový řez sbírkou Marek (výstava 12. 12. 2009 – 3. 2. 2010)

kurátor Jan Zálešák (teoretik, kurátor Galerie mladých, Brno)

„Výstava v Galerii města Blanska bude druhou galerijní prezentací Sbírky Marek (majitelé sbírky jsou sourozenci Ivo a Zdeněk Markovi). První výstava, spojená s vydáním obsáhlého katalogu sbírky, se uskutečnila na podzim 2007 v Domě pánů z Kunštátu (Dům umění města Brna) a její kurátor Jiří Ptáček v ní vybraná díla rozdělil do tří tematických okruhů, jimiž sbírku zasadil do obecnějších vzorců na mapě současného umění.

Koncept této výstavy bude zaměřen více dovnitř – na samotnou architekturu sbírky a na to, jak se v její skladbě projevují různé akviziční strategie. Sbírka Marek se svým složením od počátku nevymezuje pouze vůči institucionálnímu sběratelství (pokud o něm v našem prostředí může být vůbec řeč), ale i vůči jiným sbírkám – ve srovnání s nimi zdůrazňuje snahu kontinuální sledování nejmladšího umění a ochotu nakupovat i „problematická“ díla – digitální animace, videa, nebo akce (respektive jejich záznamy).

Navzdory avizované systematické otevřenosti jde ve složení sbírky od počátku sledovat subjektivní preference jejích majitelů. Výstava vyjde z vymezení určitého jádra sbírky, které „tuhne“ okolo opakovaných akvizic děl vybraných autorů (pokračujících i v době, kdy se již na české umělecké scéně etablovali) a srovná je s proměňujícími se „okraji“ sbírky – její částí, která neustále mění tvar a skutečně dobře odpovídá představě aktuálního řezu, jak ji bratři Markovi prezentovali při výstavě The Collectors: Live Re-Edit.

Takto vymezené dvě části by mezi sebou neměly být ostře konfrontovány, ale spíše by ve vzájemném vztahu měly nabídnout obraz sbírky jako procesu, jehož vývoj je z jedné strany určován objektivním vývojem současného umění, ale z druhé strany je ovlivněn každým jednotlivým dílem vřazeným do proměňujícího se celku.“ (Jan Zálešák)

MIROSLAV ŠTOLFA (13. 2. – 10. 3. 2010)

„Bohatě diferencovaná, jakoby rozrůstající se srostlice je spoluurčována hladkou, anonymní plochou kapotáže – je zřejmé, že autora již nezajímá pohled „do vnitřnosti“ určitého automobilu, ale maximálně obecný vztah dvou možných podob techniky, jejich vzájemné ovlivňování i jejich příbuznost s přírodními situacemi a procesy.“

Jiří Valoch, 1980

Miroslav Štolfa, významný brněnský umělec, oslaví své jubilejní 80. narozeniny. V minulosti byl spjat kromě brněnské scény i s kulturním děním v Blansku. Galerie má tu čest uspořádat tomuto umělci výstavu, která by se kromě několika novějších prací měla zaměřit na jeho práce ze sedmdesátých a osmdesátých let, mezi kterými vynikají jeho technicistní kresby uhlem.

PATRICIE FEXOVÁ (20. 3. – 14. 4. 2010)

Konceptuální malířka Patricie Fexová si opakovaně klade otázky týkající se iluzornosti média malby. Často v ní pracuje se skrytými významy nebo absurdním vtipem. K jejím pozoruhodným malířským sériím z poslední doby patří Kompaktní diskařky (2005-6) a Data Paintings (2006-7). Umělkyně se kromě malby věnuje i objektům, fotografii a videu.

Výstava v Blansku představí autorčinu malbu i videotvorbu. K výstavě bude uspořádán workshop.

JIŘÍ KOVANDA (24. 4. – 26. 5.2010)

Jiří Kovanda patří dnes k nejznámějším českým konceptuálním umělcům. V sedmdesátých letech bez znalosti zahraničního kontextu začal se svými akcemi ve veřejném prostoru, které měly vždy jen několik pozvaných diváků, díky nimž jsou dnes zdokumentovány. Kovandova práce vychází z jeho osobního vztahu k umění. Tvoří poměrně spontánně na základě nalezených materiálů, v reakcích na konkrétní situace. Na přelomu 80. a 90. let koketuje v malovaných obrazech, kresbách a kolážích s novými postmoderními tezemi. Vždy tak ale činí s ironickým odstupem, s pokorou a zvědavostí. Některými svými objekty, které vznikly kombinacemi chudých materiálů, dal vzniknout pojmu „jako Kovanda“, jenž se v dějinách umění u nás uchytí. Svými lidskými i tvůrčími přístupy ovlivnil i mladší generace umělců, kteří ho velmi respektují. Také zahraniční scéna Kovandu uznává, je zván na řadu prestižních přehlídek a výstav, jeho díla jsou zastoupena v důležitých sbírkách.

www.prague-art.cz/katalog/autori/131-jiri-kovanda

ROBERT ŠALANDA (12. 6. – 11. 7. 2010)

Malíř, který pomocí základních barev vypráví komplikované, ač na první pohled nelogické příběhy. Šalanda je mistrem zkratky, autorem „nedomalovaných“ obrazů, na kterých se zdánlivě nic neděje. Nebojí se prázdného prostoru, ba naopak. Dráždí nejen sytou barevností, ale i volbou banálních témat (Lavičky, Zábradlí, Bílá pila), která k ničemu neodkazují, jen mlčky existují, a tudíž popouzejí a škádlí. To se týká i figurálních motivů s „tradičně“ nic neříkajícími názvy (Hlava I., Hlava II.), které na druhý pohled vyznívají až dramaticky.

www.trafacka.net/cs/o-nas/robert-salanda, www.robertsalanda.com

Šalandovu výstavu v Blansku doplní workshop.

2 týdny v létě LETNÍ VÝTVARNÁ DÍLNA

Dvoutýdenní workshop vyplní prázdný prostor v období letních prázdnin. Výtvarná zadání se vzhledem k výročí budou dotýkat historie Galerie města Blanska.

V rámci Letní výtvarné dílny je plánováno také uvést videosérii reportáží s osobnostmi spjatými s historií Galerie města Blanska, která bude vytvořena ve spolupráci s blanenským Audiovisualem. Projekce bude probíhat ve vstupních prostorách galerie a bude pokračovat až do konce roku 2010.

LUKÁŠ JASANSKÝ a MARTIN POLÁK (4. 9. – 3. 10. 2010)

Jejich médiem je černobílá fotografie. Vytvářejí obrazové cykly, které volně přebírají dokumentaristickou funkci, ale reálie zařazují do odlišných rámců. Ironie je jednou ze součástí jejich konceptuálního přístupu. Tvrdí, že na jedné straně nepatří ani k fotografům, ani k nefotografům, na straně druhé jsou evidentně příznivci kategorie „čisté“ fotografie. Pro Jasanského s Polákem je fotografie zástupcem skutečnosti, je také dokladem toho, že zachycená situace skutečně existovala. Záměrně ignorují postupy, kritéria a hodnoty, které se běžný fotograf snaží ovládnout a odmítají tzv. fotografické desatero. Tvrdí, že člověka velmi omezuje jakékoliv oborové společenství, jako například rozdělení na fotografy a nefotografy. Fotografii využívají, ale neuctívají, a chápou ji jako konceptuální prostředek k narušování pevně daných hranic mezi skutečností a iluzí.

www.wikipedia.org – upraveno

JIŘÍ ČERNICKÝ (9. 10. – 3. 11. 2010)

Jiří Černický ve svých projektech vytváří fiktivní scénáře, které koncentruje do objektů, někdy připomínajících průmyslové výrobky, do instalací i aranžovaných akcí ve fotografické podobě. Sociální angažovanost a kritika ve spojení s všudypřítomnou hranou fikcí a ostrými obrysy reality vystupují i v celé další umělcově tvorbě. Autor se věnuje také malbě a videu.

http://dl.avu.cz/lang/cz-cs/2007/05/jiri-cernicky

JAN ŠERÝCH (13. 11. – 5. 12.2010)

Obrazy, objekty a videa Jana Šerýcha fungují jako konceptuální trompe-l´oeil. Formální abstraktní jazyk, který odkazuje ke geometrickým tendencím v malbě a typografii, je v jeho tvorbě předmětem citace. Historií ověřená konstruktivistická estetika je deformována do podoby vyprázdněného znaku. Pravidelný geometrický či typografický tvar je odhalován jako víceúčelový obal určený k recyklaci a obsedantní observaci. Šerých simuluje a ironizuje autonomii řádu a estetiky a vytváří privátní systémy organizované distance.

http://vvp.avu.cz/idatum/search/autori-17

Doprovodný program bude tvořit workshop.

kurátorský projekt Jiřího Ptáčka (11. 12. 2010 – ?.?. 2011)

K této výstavě je také naplánován workshop.